Reklama:

KONOPNÉ ŠPANĚLSKÉ KLUBY

Jedná se o alternativu k černému trhu i ziskově orientovaným Legalizačním modelům, jaký existuje například v americkém Coloradu. Rychle rostoucí popularita těchto klubů ve Španělsku ukazuje, že legalizace rozhodně nemusí znamenat komercializaci.
Existence legálních konopných společenských klubů ve Španělsku prokázala, že dospělým uživatelům je možné zajistit přístup ke konopí, aniž by byl jakkoli zapojen komerční sektor a aniž by docházelo k veřejné propagaci této rostliny či dokonce onomu českému vynálezu zvanému „šíření toxikomanie". Z hlediska platných úmluv OSN o drogách lze navíc tento model obhajovat jako součást dekriminalizační politiky, která se nesnaží prosazovat komplikovaný systém kompletní legalizace konopí. Následující zprávu nechal vypracovat mezinárodní think-tank TRANSFORM, který bojuje za reformu drogové politiky.

POZADÍ
Španělsko patřilo vždy k zemím s poměrně tolerantním přístupem k drogám — a ke konopí obzvláště. V důsledku několika rozhodnutí tamějšího Nejvyššího soudu v průběhu sedmdesátých let minulého století přestalo být držení menšího množství jakýchkoli drog považováno za trestný čin. Co se týče konopí, dekriminalizační politika se podle výkladu zákona tradičně vztahovala i na soukromé pěstování pro osobní potřebu. Aktivisté na základě tohoto výkladu a na základě faktu, že „společné užívání" bylo zákony také obecně tolerováno, začali zakládat kluby, v nichž konopí společně pěstovali a distribuovali jednotlivým členům pro osobní potřebu. První takový klub vznikl v roce 2001 a vychá-zel z několika základních právních doporučení, jejichž dodržování existenci klubu podle platných zákonů legitimizovalo.

PRAVIDLA FUNGOVÁNÍ KONOPNÉHO SPOLEČENSKÉHO KLUBU:
Klub musí být registrován v okresním registru spolků a zakládající členové jsou povinni předložit výpis z trestního rejstříku, aby prokázali svou bezúhonnost. Spolek je definován jako „uskupení nezávislé na vládě, veřejné správě, politických organizacích, podnikatelích a obchodních firmách, jehož členové se mezi sebou dohodli na dosažení určitého cíle, jímž není tvorba finančního zisku."
Klub se musí snažit minimalizovat rizika spojená s produkcí a užíváním konopí — a to například tím, že bude propagovat zodpovědné užívání.

Prostory klubu musí být nepřístupné veřejnosti. Členem se může dospělý člověk stát pouze za předpokladu, že je pozván již existujícím členem, který zároveň dosvědčí, že daná osoba byla uživatelem konopí již před vstupem do klubu.
Ve stanovách klubu musí být uvedené limity na množství konzumovaného konopí. Denní množství vydaného konopí na jednu osobu nesmí v průměru přesahovat tři gramy, aby se zabránilo případným únikům na černý trh. Kromě toho se na základě počtu členů předem vypočítává množství, jež se klub bude snažit vypěstovat tak, aby byla pokryta průměrná spotřeba všech jeho členů.
Konopí produkované klubem je určeno víceméně k okamžité spotřebě. Obvykle je dovoleno odnášet si s sebou z klubu malé množství konopí, nicméně obecným cílem je podpora plánovaného užívání a zabránění tomu, aby se zásoby jednotlivých členů prodávaly na černý trh anebo se dostávaly k nečlenům.
Kluby musí fungovat jako neziskové organizace. Členové platí poplatky, jež mají pokrýt veškeré náklady spojené s produkcí konopí a správou klubu, nicméně případné nadbytky musí být reinvestovány do chodu organizace. Z poplatků se hradí nájmy, daně, sociální pojištění zaměstnanců a v některých případech i DPH (21 procent).
Ačkoli by se kluby měly vždy řídit těmito pravidly, ve skutečnosti často fungují na principu samoregulace: buď mají nastavená vlastní pravidla chování, nebo se řídí pravidly místní asociace konopných společenských klubů. Celoevropský kodex správného fungování konopných klubů byl vytvořen Evropskou koalicí pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku (ENCOD) a v českém jazyce ho naleznete v plném znění na webu ENCOD.
ROZŠÍŘENÍ KONOPNÝCH SPOLEČENSKÝCH KLUBŮ VE ŠPANĚLSKU
info  Jejich přesný počet ve Španělsku je těžké odhadnout, protože neustále vznikají nové a mnoho z nich nevydrží fungovat  dlouho. Hovoří se o zhruba čtyřech stovkách klubů a příbuzných organizací, z nichž většina se nachází v Katalánsku a  Baskicku. Mimo Španělsko se tento model postupně ujímá v několika dalších zemích — v Uruguayi byla povolena  existence konopných společenských klubů v rámci plné legalizace, v Belgii v současnosti funguje díky jistým mezerám v  zákonech pět klubů a místní samospráva v nizozemském Utrechtu povolila vznik jednoho klubu, aby se tak pokusila  vyřešit takzvaný „problém zadních dveří", kdy jsou legální coffeeshopy nuceny získávat konopí na černém trhu.


PŘÍNOSY NEZISKOVÉHO MODELU
Hlavním cílem konopného podnikání v komerčním sektoru je tvorba co nejvyšších zisků — at už na straně pěstitelů, nebo na straně prodejců. Toho lze nejlépe dosáhnout maximalizací jak celkové spotřeby napříč populací, tak množství zkonzumovaného konopí u každé jednotlivé osoby. Logicky proto dochází k propagaci produktu a lákání potenciálních nových uživatelů. A zájem o veřejné zdraví je v takovém prostředí odsunut na vedlejší kolej. Z toho důvodu je potřeba vytvořit alternativní regulovaný systém, jenž zcela odstraní nebo alespoň minimalizuje komerční aspekty a snahu vytvářet zisk prostřednictvím zvyšování spotřeby a propagace užívání. Model konopných společenských klubů — ale i další alternativy, jako například státem vlastněné prodejny a legalizace samopěstování —tento cíl splňuje. V případě klubů je zárukou poměrně uzavřená členská základna a prostředí, které vybízí k užívání konopí přímo v prostorách klubu, čímž se omezuje jeho dostupnost a snižuje se pravděpodobnost, že se k němu dostanou lidé (především mladí), kteří ho začnou užívat pravidelně. Další výhodu konopných společenských klubů představuje skutečnost, že na jejich adresu doposud nezazněla žádná kritika ze strany hlavních mezinárodních organizací zabývajících se drogovou problematikou — Mezinárodního výboru pro kontrolu drog (INCB) a Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNOCD).
Regulační model konopných klubů v podstatě vychází z dekriminalizační politiky vůči konopí, jež představuje jednodušší (a opatrnější) přístup, než jakým je například vytvoření komplexního legalizačního rámce v komerčním prostředí s maloobchodními prodejnami a velkoproducenty — který ostatně porušuje stávající závazky z Jednotné úmluvy OSN o drogách. Model konopných klubů by mohl fungovat jako jakási přechodová fáze, během níž se nastaví společensky nezávadné normy užívání konopí ještě předtím, než začneme implementovat legalizaci do komerčního sektoru. Konopné společenské kluby se poté mohou transformovat na státem kontrolované producenty legálního konopí, případně mohou nadále fungovat jako neziskové organizace, zatímco souběžně s tím se bude rozvíjet komerční sektor. Právě tuto formu legalizace zavádí Uruguay.


MEZI REGULACI A KOMERCIALIZACI
Ačkoli konopné společenské kluby mají ve Španělsku zakázáno fungovat na komerční bázi, rychlý nárůst počtu klubů v posledních letech vyvolává dojem, že některé kluby nehodlají být provozovány jako neziskové organizace. Zejména v Barceloně mají některé kluby v současnosti tisíce členů, a to kvůli velmi vágním požadavkům na přijímání nových osob a také vydávání členských průkazů nešpanělským turistům. Vznik jednoznačných a vymahatelných pravidel pro správu konopných společenských klubů by zabránil jejich nadměrné komercializaci, přičemž mnoho klubů už dlouho volá po určité formě dohledu státních autorit — a v poslední době se jejich požadavkem začalo konečně zabývat několik samospráv. Konkrétně se jednalo o parlament autonomního společenství Navarra a baskické město San Sebastián, které v loňském roce schválily oficiální regule pro chod konopných klubů vycházející z kodexů fungování, jimiž se kluby do této doby řídily dobrovolně.
Přestože řada klubů po celém Španělsku je stále v hledáčku policie, která v nich nezřídka provádí razie, implementace regionálních iniciativ, mezi něž patří i výše zmiňované uzákonění chodu klubů v Navaře a San Sebastiánu, by měla v budoucnu poskytovat dostatečnou ochranu všem klubům, jež budou daná pravidla dodržovat.
VYVÁŽENÝ PŘISTUP
Klíčem k úspěchu je vyvážený přístup: nastaví-li se pravidla fungování příliš restriktivně, uživatelé budou nadále nakupovat konopí na ulici od dealerů, což bude znamenat nespinění jednoho z hlavních cílů legalizace — oslabení černého trhu. Z toho důvodu není záhodno zavádět velmi přísná pravidla pro přijímání nových členů (nabízí se zejména zrušení pravidla, že každý nový člen musí již být uživatelem konopí). Ideální řešení samozřejmě neexistuje, důležité je najít kompromis mezi hlavními cíli, učit se z chyb za pochodu a činit zodpovědná rozhodnutí vycházející z pečlivého porovnání možných přínosů a rizik. Jinými slovy musíme zvolit racionální a pragmatický přístup — tedy něco, čím se drogová politika založená na represi a prohibici nikdy neřídila.
PŘEKLAD: Lukáš Hurýsek
ZDROJ: George Murkin: „ Cannabis social clubs in Spala: legalisation without commer-cialisation", TRANSFORM: 2015 (www.tdpf. org.uk).

Facebook

Cena konopí


info info

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich